Tom Phillips: Dějiny lidských průserů //...tak toto sme trošku pos...

„Bez ohledu na to, kam až lidstvo stoupá a kolik výzev překonáme, vždycky jsme jen krůček od katastrofy.“

Knihy, ktoré sa snažia vtipne poukázať na historické prešľapy našej civilizácie, sme tu už mali. Dějiny lidských průserů (Jota 2019) teda nie je unikát na trhu. Tom Phillips napriek tomu, že spracoval už x-krát spracované, prináša dielo svieže, originálne a povedala by som, priamo chytľavé.

Knihu rozdelil do 10-tich kapitol, v ktorých rozoberá  - od diplomatických chýb nevídaných rozmerov, cez poľnohospodárske katastrofy vzniknuté hlúpymi rozhodnutiami jednotlivcov, až po atómové zbrane  -, snáď úplne všetko.

Každá kapitola je smršťou informácií a čitateľ musí byť pripravený zapojiť sa do dialógu na 100%. Akákoľvek nepozornosť - a som si istá, že vám unikne minimálne jeden veľmi zaujímavý fakt.

V úvode nás autor ako-tak šetrí. Začína totiž témami,  ktoré sú mu odborne nie až také blízke. Sú nimi napríklad biológia, psychológia, genetika či poľnohospodárstvo. Napriek tomu, že toto nie je jeho parketa, úroveň zaujímavostí ponúkaných poznatkov drží na maxime. Lišiacky si totiž na pomoc prizval dobre známe mená z odboru: Jared Diamond, Kahneman či duo Dunning-Kruger. Spolu s nimi tak môžeme polemizovať napríklad o nelogickom spôsobe ľudského rozhodovania sa či o ekologických katastrofách.

„Přestože je lidský mozek pozoruhodný, je také nesmírně zvláštní a náchylný k ošklivým chybám v tu nejhorší možnou chvíli. Zcela běžně činíme strašlivá rozhodnutí, věříme absurdním věcem, přehlížíme důkazy přímo před vlastníma očima a vymýšlíme plány, jež nedávají nejmenší smysl. Naše mysl dokáže vyprodukovat hudební skladby a města a teorii relativity, přitom se často nedokážeme rozhodnout ani po pěti minutách bolestného zvažování, jakou příchuť chipsů si chceme koupit.“

V druhej tretine knihy sa dostávame k témam, v ktorých autor pláva ako ryba vo vode.  Vytiahol na nás všetky tromfy, poznatky a znalosti z oborov, ktoré študoval. Sú nimi antropológia, archeológia, história a filozofia. Kanonáda informácií mi skoro odvarila mozog. :) A viete, čo je na tom najlepšie? Tá smršť historických faktov ma ani trochu neunavila. Práve naopak, s každým prečítaným odsekom som chcela čítať viac a viac. Prečo? Pretože Tom Phillips sa napriek vzdelaniu neživí ako nudný profesor vied niekde na univerzite. On je žurnalista – komik. A v tejto knihe to zúročil fantasticky. Doslova obalil svoje poznatky zo štúdia do humoru a podá ich ako jednohubky k drinku. Hneď ale aj dodávam, že ak ste citliví na slová ako „idiot, blb, posral to“, knihu neotvárajte. Phillipsov humor je suchší než saharská púšť, no paradoxne práve toto dodáva knihe tú správnu šťavu.

„Naším dost možná najimpozantnějším dílem je Velka tichomořská odpadková skvrna. Je to až téměř romantické, jak si uprostřed oceánu pluje hromada bordelu a sraček o rozloze Texasu a Severopacifický subtropický vír si s těmi odpadky donekonečna otáčí kolem dokola.“

Vo zvyšných kapitolách rozoberá napríklad zlé strategické vojenské rozhodnutia, ktoré ovplyvnili nielen priebeh vojny, ale aj históriu národov ako takých. Zamyslí sa nad kolonializmom, antibiotikami, technologickým rozvojom a upriami pozornosť na prešľapy diktátorov, monarchov či sultánov. Tém a historických míľnikov, ktorých sa Phillips dotkne, sú desiatky, ak nie stovky. Všetky ich mixuje a kombinuje podľa svojej chuti a v závere nám ponúkne na zamyslenie veľmi osviežujúci, no občas riadne depresívny intelektuálny kokteil. 
Dejiny lidských průserů naozaj stoja za to!

„Od první chvíle, kdy jsme zpřetrhali pozemská pouta a vstoupili do vermírné epochy, zacházíme s věcmi, které už v kosmu nepotřebujeme, úplne stejným způsobem, jako s jakýmkoli námi vyprodukovaným bordelem: prostě ho vyhodíme. Nakonec, ve vesmíru je místa dost, tak proč ne?

Jenže tady narážíme na Kesslerův syndrom. 

S tím přišel už v roce 1978 Donald Kessler, vědec pracující pro NASA, přesto jsme se zamořováním vesmíru nepřestali. Problém tkví v tom, že pokud vyhodíte něco na obězné dráze, nikam to nezmizí. Není to pytlík od brambůrek, který vyhodíte z okna auta a okamžite na něj zapomenete – vesmírné odpadky nepřestanou obíhat Zemi přibližne stejnou rychlostí a na stejné trajektorii jako objekt, ze kterého ho vyhodíte. A někdy se může srazit s dalšími kusy bordelu.

Problém je v tom, že taková srážka je, vzhledem k rychlosti, jakou se předměty na oběžné dráze pohybují, extrémně ničivá. Jediná srážka i s tím nejmenším kousíčkem materiálu může způsobit katastrofu, zničit satelit nebo celou vesmírnou stanici. A tyto ničivé srážky navíc produkují – jak správně tušíte – tisíce a tisíce dalších kousíčků vesmírného bordelu, které mohou způsobit další srážky. A přesně tohle předpovědel Donald Kessler: že nakonec zasviníme vesmír takovým způsobem, že se tenhle proces dostane do kritického bodu, kdy každá další kolize povede k dalším kolizím, a my si obalíme planetu do závoje vysokorychlostních ničivých střel. Výsledkem by se staly nefunkční satelity a smrtelně nebezpečné cesty do vesmíru. Sami sebe bychom navždy uvěznili na planetě

Zemi.„

Pokiaľ sa vám táto téma zapáčila a chceli by ste si prečítať viac podobných kníh, tu je pár tipov:

Dějiny plné omylů (Stephen Weir)
100 Mistakes that Changed History (Bill Fawcett)
How to Lose a Battle (Bill Fawcett)
Doomed to Repeat (Bill Fawcett)
The Mammoth Book of Losers (Karl Shaw)
Bad Days in History (Michael Farquhar)

       Ďakujem internetovému kníhkupectvu knihcentrum.sk, že mi knihu venovalo.