Jak se dělá evoluce ... alebo čo sa do recenzie nevošlo

V predchádzajúcej „klasickej“ recenzii knihy Jak se dělá evoluce, som vám tvrdila, že aj odborná kniha môže byť vtipná. Beriem si príklad zo samotných autorov publikácie a svoje tvrdenie vám teraz doložím príkladmi.

Ak ste nadšení záhradkári, určite ste nie raz hromžili nad tým, že práve tá vaša zelenina je pre slimáky najchutnejšia. Pozrime sa ale na túto nemilú skutočnosť očami evolučnej biológie. „Z faktu, že když je hodně myší, vrhne se na ně hodně predátorů a ti velikost myší populace zase zredukují, mnozí lidé vyvozují, že moudrá Matka Příroda usiluje – a úspěšne  - o udržení Rovnováhy. Kupodivu jen málokdo užívá stejného myšlenkového vzorce, když vidí, jak moudrá Matka Příroda vysílá velké množství slimáků na lokalitu, kde se katastrofálně přemnožila kapusta, tedy na takzvaný záhon; v takovém případě je neorganizované sobectví požíračů kapusty, kteří prostě jen využívají rozsáhlý zdroj, jaksi přirozenějším vysvětlením. „

Žena, ktorá kradne muža inej, by podľa našich spoločenských pravidiel súťaž v morálke nevyhrala. Asi nikoho z nás by nenapadlo považovať takúto zlodejku za samicu, ktorá iba veľmi správne nasleduje svoje inštinkty. „Samice dobře udělá, bude-li preferovat partnera, který se líbí ostatním samicím, protože tak eliminuje nebezpečí, že její vlastní osobní vkus je nějak zvrhlý a její synové budou většinovým vkusem samic v příští generaci odmítáni.“ 


No a že aj samotná manželská nevera má svoju evolúciu, autori dokazujú takto: „Samičí promiskuita – o jejíž existenci lze těžko pochybovat – je tedy věc hodná vysvětlení. Možností je několik. Samice žijící v sociálně složitém prostředí může promiskuitou znejistit samce co do otcovství jejich potomků, a tak zajistit, že žádný samec nebude k jejím potomkům příliš agresivní; jde tedy o antiinfanticidní strategii. Samice také může ze svého těla dělat arénu, v níž bojují spermie různých samců o přístup k vajíčku. 
Tím, že umožňuje „válku spermií“, vlastně hledá nejlepšího samce – jenom ke kritériím, která umožňují samcům dostat své spermie do samice a kterými již mnozí prošli, přidává další kritérium: dostatečné množství životaschopných spermií. Nelze ani zapomenout, že samice z opakovaného páření získává jakési vedlejší hodnoty, počínaje proteiny z ejakulátu a konče různými dárky. (U lidí je tento jev poněkud zakryt faktem, že ženy s vysokým počtem sexuálních partnerů, které si z doprovodních dárků udělaly živnost, omylem nepovažujeme za jednu z variant normálního spektra lidského sexuálního chování.)“

Tak, to sme mali tému prostitútok, a po ďalší bonmot nemusíme ísť ďaleko – zájdeme k sliepkam. Autori nám na nich vysvetlia medzidruhovú spoluprácu. „Máme sice dojem, že vztah člověk-slepice příliš kooperativní není, ale to jenom proto, že zapomínáme, jak ohromnou energii (měřeno betonen, elektřinou, krmnými směsmi či antibiotiky) člověk investuje do množení slepičích genů. Následkem toho je dnes nesrovnatelně víc slepic (prý k 25 miliardám), které dokážou úspěšně parazitovat na lidském sklonu jíst jejich maso a vejce...“

No a čo by to bola za debata o evolúcii, keby sme nespomenuli šimpanzy. Ako ďaleko či blízko k nim máme? Jak se dělá evoluce túto problematiku vysvetľuje veľmi jasne, no ja vám namiesto vysvetlenia sprostredkujem myšlienku z knihy, konkrétne je to citácia Jane Goodallovej : „Pokud by šimpanzi měli k dispozici střelné zbraně a nože a věděli, jak s nimi zacházet, určitě by je používali stejně jako my lidé.“

Takýchto zaujímavých a vtipných príkladov je v knihe naozaj veľké množstvo, a tak sa aj ťažko stráviteľné teórie menia na pestrú paletu poznatkov, ktorými prinajmenšom ohúrite svojich kolegov, či pobavíte kamošov na párty. Myslím, že to je najlepší dôkaz toho, že aj náučná literatúra može byť nesmierne zaujímavým čítaním. (Páni, konkrétne tie poznatky o benefite ejakulátu, prosím, nerozprávajte dámam hneď na prvom rande!)


Tí, ktorí čítali predchádzajúcu recenziu určite dúfali, že si vysvetlíme, ako je to s tým neotrasiteľným tvrdením: „matka je vždy istá.“ Také jednoduché to ale nebude, trošku toho bádania nechám aj na vás samých. Ale poradím – odpoveď hľadajte v kapitole Chiméry :)

No a ešte dobrá správa na záver pre všetkých fanúšikov prírodných vied. Vydavatelia Argo/Dokořán v rámci edície ZIP už čoskoro pripravujú veľmi populárnu Červenú kráľovnú od Matta Ridleyho!

Ďakujem internetovému kníhkupectvu knihcentrum.sk, že mi knihu venovalo. Je to úžasná perla do mojej zbierky!

Petra